Jan Vlachynský nemá rád, když ho někdo nazve vizionářem, ale nějaké zrnko pravdy na tom asi bude. Honza nejenom, že založil bary v Brně, které mu závidí i Praha, zvolil ale také novátorský přístup ke svým podřízeným.

Vlastně se zbavil staré hierarchie a ve své připravované knížce toho řekne asi více. Co ale poodhalil řečníkům na 20. kongresu HOREKA 112?

„Spoluvlastním několik barů a nejsem v nich každý den, nemusím mít kontrolu nade vším. Já vím, že to moji lidé zvládnou,“ řekl překvapenému publiku. Jak to? Předal lidem do rukou zodpovědnost. „Občas přijdou s nápadem, s nímž nesouhlasím, ale když jim nedám pořádný argument, proč to nedělat, tak to stejně udělají.“

Tým si to vyřídí

Jan jim neříká co mají dělat, nejde cestou příkazů a zákazů, je zastáncem otevřené komunikace. „Pokud přijde jeden z barmanů do práce s kocovinou, tak mu ten druhý řekne, že to bude muset odmakat za něj a že se mu tento přístup nelíbí. Nikdo nejde za mnou, zkrátka si to tým vyříká. A pokud to ten člověk udělá vícekrát, tak mu to řekne další a další kolega. Nemusím na něj vyletět já, řekne si to tým.“
Tento přístup je možná pro šéfa složitější, lidé jsou pak ale spokojenější. „Častokrát se mi stávalo, že adepti při pohovoru říkali, že chtěli ve své předešlé práci růst a nemohli, neučili se nic nového. To se u nás nestane, jediné, co nám chybí, je bar v zahraničí, takže lidé odcházejí na zkušenost za naše hranice.“
Navíc účastníkům kongresu HOREKA 112 prozradil, že lidé, kteří mají v práci svobodou, nevyžadují až tak vysoké platy, mají totiž jiné výhody. „Mladí nechtějí pouze velké peníze, preferují flexibilitu a pohodovou atmosféru. Místo člověka vyučeného si raději vybíráme někoho se zápalem, kterého vše naučíme.“

Více se dozvíte v prosincovém vydání časopisu HOREKA.