Chci různorodost

Přinášíme třetí  příběh ze série reportáží z podniků, kde pokaždé pracují s pivem jinak. Celou přílohu najdete v dubnovém vydání HOREKA. 

Pivovarský klub již od roku 2005 vede Aleš Dočkal a nabízí šest píp, v nichž se přibližně po pěti dnech střídají další a další piva z celé republiky. Dnes to není žádná rarita, před čtrnácti lety se ale jednalo o průlomový krok v pohostinství.

Od začátku věděl, že půjde tímto směrem, jakékoliv dlouhé smlouvy s pivovary by nepodpořily ducha hospody, pro který se rozhodl. „Tou dobu jsme byli první hospoda, která se nevázala na konkrétního výrobce,“ vzpomíná. Prvotní investice tudíž byly vyšší než u tradiční hospody. Restaurace si pořídila vlastní sklo pro všechny druhy piva s vlastním logem, má chladicí místo pro sudy, sanitaci trubek jim dělá specializovaná firma a takhle bychom mohli pokračovat. Návratnost byla ale téměř učebnicová: „Investice se nám vrátila do sedmi let.“

 

K jednomu jídlu sto piv

Na začátku stála myšlenka: Všude mají ke sto jídlům jedno pivo, my to budeme mít naopak. Na tu dobu to byl opravdu revoluční nápad. „Pamatuji si, že jsem pivovary obvolával a přemlouval je, ať mi něco prodají – a nyní nestíhám na nabídky odpovídat, mám zahlcený e-mail.“ Kdyby se někdo obával nadměrné komunikace při neustálém objednávání dalších a dalších piv z různých míst, nemusí se bát. „Moc času to nezabere, už to jde docela samo,“ vysvětluje Aleš Dočkal. Sám preferuje přímou spolupráci s pivovary, protože chce slyšet jejich příběh, co vaří, z jakého sladu a proč – a to velkoobchodník často neví.

Na čepu nabízí Pivovarský klub šest druhů piv, jenom jeden je stálý. Nejprve to byl Štěpán z Pivovarského domu, po otevření Břevnovského klášterního pivovaru padla volba na jejich Benedikta. Obsluha jednotlivé novinky vždy ochutná a provozní jim řekne příběh jednotlivých piv, případně vhodné párování. „Většinou kupujeme 2 hl a to se vyčepuje v průměru tak za pět dnů, pak už nasazujeme novinku.“ V podniku se snaží o rozmanitost, na čepu tedy nenajdete šest ležáků, ale od každého druhu něco. Na své si tak přijde jak milovník klasiky, tak i fanoušek svrchně kvašených piv a dalších stylů.

O tom, jak provozovat franšízu se dočtete zde

Možnost vařit si vlastní pivo a prodávat ho v Pivovarském klubu ve velkém nikdy nezvažoval. Má to hned několik důvodů. „Nespadalo by to do konceptu našeho podniku. Nahoře máme varnu a někdy pivo i uvaříme, ale jenom do objemu 200 litrů za rok, protože jinak bychom museli mít celní sklad, a na to nemáme prostory.“

Nyní už koncept Pivovarského klubu není nijak ojedinělý. V Praze vyrostla velká konkurence, zákazníků ale neubylo. „Ten zájem o piva se zvýšil natolik, že my bychom poptávku ze strany zákazníků stejně nestíhali pokrýt.“ A má pravdu, jenom během našeho rozhovoru mu pětkrát zazvonil telefon, aby si někdo udělal rezervaci na večer – ti poslední už byli odmítáni. Kapacita byla naplněna.

Lidé dnes chtějí ochutnávat a za řemeslná piva se nebojí připlatit.

 

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail