Jižní oblast Španělska jsem si zamilovala již před lety, ještě během studií na španělském gymnáziu. Její návštěva mě ale přesvědčila, že se vyplatí vracet se sem.

Andalusie je totiž specifická – tato nejjižnější oblast pevninského území Španělského království byla totiž několik staletí pod nadvládou Maurů, jako poslední jim v rukou zůstala Granada, kterou si španělští křesťané vzali zpět až na konci patnáctého století. Dnes již arabský vliv připomínají zejména architektonické památky a některá slova, která mají etymologický původ v arabštině.

Tapas – pokud piješ, hladového tě nenechají

Ale dost bylo historie. Pojďme k tomu, co nás všechny zajímá – jídlo a pití. To, proč jsem si Andalusii zamilovala ještě jako vysokoškolačka, má zcela triviální důvod, je levná. Tedy ve srovnání se zbytkem západní Evropy, ale i centrálního Španělska. Další výhodou jsou tapas. Ne nejedná se o klasické tapas bary, které najdete napříč celým Španělskem a v Evropě, ale o kulturu tapas.

Znamená, že ke každé objednávce alkoholického nápoje dostanete nějakou malou pochutinu. Zdarma. Dáte si malé pivo, dostanete k němu misku oříšků na účet podniku. Dáte si třetí velké pivo, dostanete smažené hranolky s vepřovým masem. Opět zdarma. Nejedná se o psané pravidlo, každý provoz to má jinak. Dát si ovšem tři velká piva na andaluském sluníčku chce odvahu, tu jsem před deseti lety měla…

Více se dozvíte v novém vydání HOREKY, která vyjde již za dva týdny