Česká kuchyně je často vnímaná jako těžká, omáčková, staromódní. Knedlíky jako příloha byly mnohokrát zatracovány. V dnešní době ale kromě trendu lokálnosti dochází k návratu ke kořenům a oceňování toho vlastního. O situaci v české gastronomii jsme si povídali s Jiřím Králem.

Vaše restaurace Aureole přišla po pěti letech o označení BIB. Je metr michelinských komisařů jiný u českých restaurací než u francouzských?

Řekl bych, že na tom trochu pravdy je. Francouzi jsou větší nacionalisti. Když jsme komunikovali s komisaři, co bychom měli změnit, řekli nám, že máme vše výborné. Pak opatrně dodali, že se to nehodnotí ale když máte víc komponentů z Francie tak se nic nestane. Třeba minerálky nebo mlýnky Peugeot. To, co bývá ve Francii ohodnoceno jednou hvězdičkou, u nás by hvězdu nemělo. Naše restaurace s jednou michelinskou hvězdou by si zasloužily třeba i dvě.

Je česká kuchyně zatracovaná i zdejšími kuchaři?

Některými ano. Nabydou dojmu, že vše ze zahraničí je lepší a moderní. Ale i pracovně jednodužší. Naše klasika je na přípravu náročná.

Ale česká gastronomie je výborná – pokud je špatná kuchyně, může za to šéfkuchař.

Kde je česká kuchyně dnes?

Po revoluci udělala velký pokrok. Naštěstí už odzvonilo restauracím, které je cítit po celém okolí, protože všechno dělají ve friťáku. Málokde již najdeme místo jídelního lístku telefonní seznam. Dnes je tady několik ryze českých vyhlášených restaurací, které fungují.