Jakub Tylš se ve svých dvaceti třech letech stal kavárníkem. Spolu s ostatními majiteli Café Letka Martinem Hřebačkou, jeho dcerou Sabinou a Pavlínou Veselou otevřeli 1. října 2015 na pražské Letné podnik s názvem Café Letka. Nikdo neměl vzdělání z oboru gastronomie, většina lidí z okolí jim říkala, že na tomto místě se kavárně dařit nebude. Ta se však záhy po svém otevření stala vyhledávaným místem.

Jaké to je rozhodovat o provozních věcech ve čtyřech?

Občas by to chtělo o jednu až dvě hlavy míň… Vybíráte například týdny skleničky na vodu a to je provozně dost náročné. Každý, kdo pracuje v gastronomii, vám řekne, že je potřeba se rozhodnout rychle. Jasně, že jsme se dohadovali a stále dohadujeme, ale je to to nejlepší co nás potkalo.

Jak se vám podařilo vejít ve známost?

Nepoužívali jsme sociální sítě, neměli jsme reklamu v časopise, ani jsme neroznášeli letáky. Byla to taková šeptanda. Lidé z okolí se chodili ptát, co tu bude, říkali nám, že to není dobré místo, že sem lidé chodí, jenom když je představení ve vedlejším divadle. Možná první týden byl slabší, pak už bylo plno. Podařený design je pro kavárnu jednou s nejdůležitějších věcí, ale zároveň je velmi svazující, protože host neočekává, že v takovém prostředí by mělo být něco špatně.  Daří se nám, aby u nás hosté nedostali nic, co by nesplňovalo standart kvalitní a moderní české gastronomické scény.

Jak vás napadlo se ve třiadvaceti letech pustit do kavárenského podnikání?

V kavárně jsem pracoval při studiu, mám za sebou studia fyzioterapie, zdravotnického záchranáře a zahradní architekturu, žádnou školu jsem ale nedokončil. Dlouho jsem se hledal, z poslední školy jsem byl odejit a tak jsem se rozhodl pro kavárnu. Byl to můj sen, v Praze mi chyběla kavárna podle mého gusta. Otec mojí tehdejší přítelkyně Martin Hřebačka měl stejný sen. A tak jsme se ve čtyřech vydali na cestu kavárníků, každý vložil určitou investici, založili jsme s.r.o. a pustili se do podnikání. Pro mě ta práce má smysl. Jsem schopný si stoupnout za bar i dělat cokoliv, co je potřeba pro chod této kavárny. A ze začátku jsem tu byl pořád. Z pozice provozního a spolumajitele si myslím, že je dobré, když jsou majitelé ze začátku u všeho. Ale pokud se podnik rozjede, je dobré se vzdálit a nechat to na lidech, kteří to budou dělat profesionálně.

Jaký je váš vztah ke kávě?

Většina z nás majitelů začala pít kávu ze směsi a tmavě praženou.  Pro mě je přístup ke kávě podobný jako k olivám, těžkému červenému vínu nebo nakouřené skotské whisky. Ze začátku vám nechutnají, pak je považujete za lahůdku a odmítáte dělat krok zpět. Od tmavě pražené kávy jsem přešel k světle pražené. Od směsi k jednodruhové. I v naší kavárně podáváme jednodruhovou kávu.

Nabízíte hostům i alternativní přípravu kávy?

Zájem o ni určitě vrůstá, ale zatím z kapacitních důvodů nabízíme pouze tzv. batch brew. Ale myslím, si že barista by nikdy neměl zapomínat na zvládnutí espressa, pak se teprve zajímat o alternativní přípravy kávy. Dnes se to někdy děje naopak.  Ale určitě má alternativní příprava budoucnost, díky ní se dají v kávě najít chutě, které si u ní občas ani nedovedete představit, hlavně díky jemnější a snadněji rozpoznatelné chuti.

V poslední době tu vzniká mnoho nových kaváren. Jaký je váš pohled na kavárenský svět u nás?

Čím více kaváren, tím lépe pro nás všechny.  Například právě alternativní přípravu kávy dnes nabízejí hlavně nově vznikající kavárny. Je dobré ukázat lidem jiný pohled na svět kávy. Ale kavárny by měli zůstat kavárnami, které jsou podle mě také příjemným místem k setkávání a komunikaci mezi lidmi. Někdy mám pocit, že lidé, kteří se točí kolem nově vznikajících kaváren, jsou spíše uzavřená komunita, že si je zakládají tak trochu sami pro sebe, dát si cukr do kávy nebo mléko do kávy je v některých z nich stále neodpustitelné.  Je potřeba si uvědomit, že všichni pracujeme v jednom oboru, kde nejdůležitějším člověkem, není ani majitel ani nikdo za barem, ale všichni hosté, kteří si do kavárny přišli něco dát. Těch si musíme vážit. Předávat jim zkušenosti z oboru a diskutovat o nich. Mělo by to všechny bavit. A nás to baví.