Foto:Kiva

Martin Hrdina je brněnský architekt a designér. Vystudoval architekturu na Technické univerzitě v Liberci a architektonický design na Gerrit Rietveld Academie v Amsterodamu. Od roku 2008 působí v Brně, kde navrhl podobu více než deseti kaváren a bister.

 Jaké je pojetí prostoru kavárny v 21. století?

Myslím, že základní pojetí prostoru kavárny se příliš nezměnilo od dob jejich vzniku. Stále platí, že kavárna je místo pro setkávání lidí nebo trávení času o samotě ve veřejném prostoru za konzumace občerstvení. Změnily se technologické požadavky a vybavenost, je například potřeba více zásuvek pro nabíjení telefonů a méně držáků na denní tisk. Částečně prostor ovlivní i nabídka nápojů a jídla, ale to se mění s trendy ve stravování každých pár let. Jsou to vlastně drobnosti. Řekl bych, že kavárna jako taková pracuje i s jistou nostalgií po starých časech, drží kontinuitu jako prostor pro setkávání a diskuze. Toto platí zvlášť v zemích jako je Česká republika, kde byla tradice tragicky zdecimovaná totalitním režimem. Proto je tu vidět tendence navázat na to dobré z minulosti. Vizuálně nabízí dnešní doba nekonečné možnosti. Oproti například třicátým letům 20. století nemůžeme mluvit o převládajícím vkusu nebo architektonickém stylu jako byl funkcionalismus. Podobu kaváren dnes ovlivňují trendy, pokud se jimi necháme vést.

Jaký význam má spolupráce kavárníka s architektem?

Tu nejzásadnější. Jenom z dobré spolupráce a komunikace kavárníka s architektem může vzniknout funkční prostor, který přežije. Pokud kavárník nemá představu, jaký podnik chce vést, nemůže ani ten nejlepší architekt zajistit dlouhodobé fungování. Hosty možná na začátku naláká krásný prostor, ale když nebude v nabídce dobrá káva a obsluha bude nepříjemná, už se host nikdy nevrátí a kavárna zmizí. To platí obzvlášť ve městech jako je Brno, kde neexistuje obří turismus a podniky musí pracovat se štamgasty. Architekt v tomto procesu funguje na začátku, jeho přítomnost je důležitá při realizaci kavárníkových představ a jejich organizaci do smysluplného celku. Architekt vlastně překládá majitelovy myšlenky do prostorových forem.

V čem je prostor kavárny specifický?

Základním kamenem fungování kavárny je samotná osoba kavárníka, protože ten k sobě svým charakterem a osobností poutá určitou klientelu, a tím vytváří atmosféru podniku. Každá kavárna by měla být jiná – nejen interiérem – ale právě skladbou hostů, a tu vytváří kavárník. Dobré kavárny jsou vlastně takové kluby, protože lidé podobného ražení, vkusu a názorů mají tendenci se sdružovat. Tento život kaváren po jejich otevření je fascinující částí mé práce, protože je určitým způsobem tajemný. Mým úkolem je připravit prostor tak, aby fungoval pro hosty, které při navrhování kavárny neznám. Ve fázi designu tak kavárník funguje jako zástupce a předvoj těchto neznámých hostů. I přesto je někdy sám překvapený, jak se mu původní představa po otevření změní.

Jak si vysvětlujete „kavárenský boom“ v Brně? Vzniklo tu a stále vzniká mnoho stylových kaváren.

Výhodou Brna po revoluci bylo, že je trochu pozadu. Mnoho věcí vzniká se zpožděním. Ne že by se tu v devadesátých letech nic nedělo. Zaniklo plno míst, která se částečně udržela i za komunismu, ale rozhodně bylo tempo pomalejší než v Praze. Absence turistů a jakási pomalost umožnila pozvolnější vývoj, nevzniklo tolik čistě komerčních podniků, které nikoho nebaví a jsou určeny jen k tahání peněz z kapes turistů. Novou kavárenskou éru odstartovalo pár osvícených majitelů a architektů v polovině 90. let (Café Blau, Spolek, Steiner). Všichni věděli, že je na co navazovat – v Brně bylo za první republiky něco mezi 800–1000 kavárnami. Všude v centru byly nevyužité prostory po bývalých kavárnách. Začalo se rekonstruovat i navrhovat nově.

Brno je rovněž studentské město, hraje to nějakou roli?

Samozřejmě. V 90. letech se všichni sdružovali hlavně v takových hnědo-oranžových hospodách, ale jak začali cestovat a změnil se trend od piva ke kávě, vznikla poptávka po novém druhu podniků. Otevřelo se pár nových kaváren a myslím, že všichni byli překvapení, jak dobře fungují. Brno je velice společenské město, lidé se hodně potkávají, tempo je pomalejší, ne tolik uspěchané jako v Praze. Dá se jít městem ze schůzky a náhle se sedí pět hodin v kavárně s někým, koho jsme potkali na ulici. Ale dalším pozitivem byl rozvoj města a budování nových firem, hlavně v IT oborech, které přivedly do města nové obyvatele ze zahraničí. Cizinci, kteří v Brně žijí, jsou velkou silou, která životu kaváren pomohla. Přinesli vlastní pestrou kavárenskou kulturu, která zpětně ovlivnila podobu a nabídku místních kaváren. A v neposlední řadě pomohla kavárnám aktivita radnice zaměřená na zaktivizování místního obyvatelstva. Ve městě se začala dít spousta akcí, různé trhy a slavnosti, a Brňané zjistili, že se dá trávit čas v centru města a nemusí se pořád jezdit někam na okraj do shopping center. Je úžasné sledovat, jak za posledních pár let město ožilo.

Café Morgal, Pilát a Café Art – tři z několika brněnských kaváren, které jste navrhoval. Jaký postupujete při návrhu kavárny?

U všech tří kaváren a bister měli majitelé velmi jasnou představu, jaký podnik by si přáli otevřít. Můj obvyklý postup je vždy stejný. Pečlivé rozebírám koncept a plány kavárníka, společné upřesňujeme náplně a přání. I já mívám někdy představu, jaký podnik ve městě chybí, nebo mám touhu navrhnout určitý druh kavárny. Součástí těchto diskuzí je i hledání názvu podniku, který považuji za zásadní. Tyto tři kavárny se nacházejí v historicky velice zajímavých prostorách, proto jsem i pečlivě analyzoval historii místa, hledal konkrétní osoby, architekty a bývalé funkční náplně prostor.

Během těchto rozhovorů ideálně dochází k souznění mezi kavárníkem a architektem, vydáváme se stejným směrem. Pokud by k souznění nedošlo, měl by se projekt opustit. A potom je mým úkolem přeložit celý tento výzkum a koncept s názvem do vizuálního a prostorového řešení, které bude funkční pro provoz kavárny a zároveň vizuálně individuální a zajímavé pro hosty. Vzhledem k tomu, že v naprosté většině případů navrhuji i grafiku, promítají se do sebe dvourozměrná i trojrozměrná řešení tak, aby vznikl smysluplný a pokud možno krásný celek.