Tentokrát vás Radek David zavede do zákulisí soutěží, jež se odehrávají na pódiích. Jaká jsou pravidla a jaké v nich vidí rezervy?

Tyto soutěže jsou vyhledávané sponzory, jelikož mohou podpořit svoji značku a produkt. Pokaždé by se ale měl sponzor zamyslet, s jakým produktem chce, aby soutěžící soutěžili. Bohužel někdy se to zvrtne a pak to skončí štvanicí a špatnou reklamou. Bohužel pak se i kvalitně připravená soutěž pod záštitou oborové organizace nebo organizátora nese v duchu amatérizmu. To, že sponzor dal nevhodný produkt a organizátor nebo potažmo ho porota (komisaři) schválila, pak je někde chyba. A nesmíme se divit, že v dnešní době medií a sociálních sítí, to končí honem na ,,čarodějnice.“
Jak jsem napsal. Každá soutěž má vždy významného sponzora a ten chce, aby s ním soutěžící pracovali. Nesmíme se divit. Každá taková soutěž je finančně dost náročná. Jen přivézt kuchyňská studia a smontovat je na místě trvá dva dny, napojit na elektriku, vodu, předem domluvit příkony elektriky, aby to nevyhazovalo pojistky. Dále korespondenční část a dát dohromady komisaře, aby to nejprve posoudili a vybrali soutěžící. Pak aby se den předem sešli. Zajistit pro všechny ubytování, program, jídlo, medaile, poháry, ceny. Není to sranda. Pro všechny je to hromada práce, kterou dělají zadarmo a jen pro ten dobrý pocit. Pocit rozvoje kuchařského řemesla.

Kdo se může zúčastnit?
Každý pokud to není vázané být členem nějaké organizace a splňujete věkový limit.

Jak na to?
Pořádně si přečíst propozice. Uvařit a nafotit jídlo. Vykalkulovat, poslat recept a odeslat. Čekat, jestli vás vyberou. Pak už je to na vás, kolikrát si to vyzkoušíte a jak moc si věříte, že to stihnete v limitu uvařit. Před soutěží si zabalit všechny věci, kastroly, malou technologii (ponorný mixér, kútr, vařečky a misky atd.). Zjistěte si, zdali je tam indukce, aby vám na tom vše dobře fungovalo a nebyli jste ve stresu. Uvařit a čekat na výsledek.

RADA DŮLEŽITÁ
Pokud jste nervák tak se raději nepřihlašujte. Jak název napovídá, tak je to pódiová soutěž, takže budete na podiu a všichni na vás budou koukat. A nervozita dokáže zaskočit i zkušeného.

Co může pokazit dojem ze soutěže aneb pravda nebo nepravda?
Stává se poměrně často, že soutěžící si přivezou fondy, pesta, těsta, prachy / myšleno ne peníze ale třeba prach ze sušeného hrášku/, které dokážou ovlivnit soutěž. Třeba i různé jiné věci a připadáte si, že jste byli ošizeni, nebo kolegové nesplnili zadání. Nebo dokonce že v hodnocení někomu nadržovali. Může být. Správně by mělo být dáno, že fond dostanou všichni stejný, pesto si musejí udělat na pódiu, těsta pokud nejsou kupované a v originálním balení se nepoužívají. A ty ,,prachy´´ si nepřivezou, když se nedají koupit nebo je nestihne připravit v časovém limitu. Vše by mělo být podřízeno, aby měli všichni stejný podmínky. Soutěžící dostávají hlavní produkt stejný. Neexistuje dokonce zaměnit. Např: dostanu chřest od sponzora, ale raději použiji přivezený lepší německý.

Soutěže studentů a Romanův pohled na věc
Já sám, když jsem se učil tak jsem byl rád, že jsem se v 1. ročníku naučil vařit bezmasá jídla, druhák to byla přípravna zeleniny, knedlíky, obalování řízků, rolování španěláků, naklepávání, mytí kotlů – samé nepopulární práce a 3. ročník to taky nebylo žádné terno. Takže já bych se v té době nemohl zúčastnit soutěže pro studenty. Povídání o kuchařských školách a studentech – to je na jiné povídání.  V České republice je mnoho kuchařských škol. A je to jen o kreditu školy, nebo zapálenost profesorů. Až tady bude fungovat ten model, že první ročník je student na studené kuchyni, 2. ročník teplá kuchyně – přílohy a polévky, třetí rok maso, ryby, drůbež omáčky. Tak věřím, že spousta studentů se bude chtít přihlásit. Asi je normální, že žák, když soutěží za nějakou školu a reprezentuje ji, nebude vařit v omlácených kastrolech. Ať přijdete do jakékoliv školy, tak na zdech visí diplomy, jsou tam poháry ze soutěží. Možná rodiče budoucího studenta to ovlivní. Mě by spíš zajímalo, kde bude mít třeba můj syn praxi. Beru to z pohledu otce notně zdeformovaného. Ale vím sám, jak nikoho nezajímalo, kde mají děti praxi a jak je to tam nebaví. Ale o tom jindy.

Je chvályhodné, když se student chce sám od sebe přihlásit na kuchařskou soutěž. Většinou to bývají studenti třetích ročníků. Pokud chce sám, je to plus pro něj, pokud je tlačen školou, tak jak je to občas vidět, tak je to poznat. Nemohu hodnotit a ani nechci hodnotit úroveň soutěže GASTRO JUNIOR, jelikož jsem se jí nikdy nezúčastnil, ani jako účastník, ani jako návštěvník a nikdy jako komisař. Nemám komisařské zkoušky. Vím, že je tam obor kuchař, cukrář a číšník. Dle posledních zpráv, co jsem se dozvěděl, tak poslední dva roky se vaří z black boxu, což je koš, kde jsou 4 suroviny a ty se musejí použít. Takže jakási, předpříprava na soutěž je zajímavá, ale pokud neumíte zaimprovizovat, tak se to projeví.

Je asi dobře pokud se student s někým poradí. Uvařit panenku s bramborovou kaší je fajn, ale lze to udělat jinak. Poslechnout si názor staršího. Zvlášť když je zkušenější. Ale pozor! Neznamená to, že starší je automaticky i zkušenější.

Mohu se zde zmínit o soutěži LÁZEŇSKÝ POHÁREK, jelikož jsem se jednoho ročníku zúčastnil jako porotce. Člověk se pak dozví spoustu informací zvenčí. Pozval mě můj kamarád Lukáš Paluska, se kterým jsem v týmu Czech Culinary Team, je zároveň předseda pobočky AKC ČR Karlovy Vary a organizátor této soutěže pro školy.
Soutěž je pro kuchaře a cukráře. Je to pódiovka s tím,  že se toho vystavuje studená kuchyně – 3chodové menu nebo 3 předkrmy. Vystavený chod musí zároveň připravit na pódiu. Můj ročník byl ve znamení tvarohu. Ptal jsem se proč, tvaroh? Bylo to z důvodu finanční únosnosti pro školy. Přeci jen musí to občas se studentem uvařit a nemají na to rozpočet.
Soutěžící přijeli do Grandhotelu Pupp, který jim zapůjčil nádherný velký sál. Vystavili, pak mají 30 minut na přípravu v zázemí, kdy je kontroluje technická komise a 15 minut na finish na pódiu. Pak je společný oběd a vyhlášení vítězů. Co mě překvapilo, tak bylo to, že Lukáš dokázal sehnat sponzory, takže každý kuchař našel v tašce kuchařský profesionální nůž. Ne žádné tričko od sponzora s velkým logem přes celá záda, které je dobré do práce pod rondon nebo jako pracovní oděv na kopání základů nebo nedej bůh na jednorázové leštění puklic u auta a pak vyhodit. Žádné instantní výrobky za korunu dvacet, brandované propisovačky, utěrky, chňapky a recepty jak vařit s instantními výrobky.
A tak to má být. Takže hor se do soutěžení, do soutěžení s rozumem.

Názvy soutěží
-Český kapr
-Primerba cup / UNILEVER/
-Moravský kuchař / BONDUELLE
-Chřest a holandská omáčka / NESTLÉ/
-Lázeňský pohárek/pouze studenti škol/
-Gastro junior/pouze studenti škol/