Na Vánoce darovala mámě dárkovou poukázku do wellness centra, ta ji ale ztratila. Dcera tedy zavolala do hotelu, aby zjistila, jak takové situace řeší. A zjistila, že nijak.

Tou dcerou jsem já a do hotelu jsem volala, abych se dozvěděla, jestli se s tím dá vůbec něco dělat. Byla jsem připravena i na variantu, že za ztracené dárkové poukázky nevystavují nové. Na co jsem ale připravena nebyla, byl způsob komunikace.

Dovolala jsem se pravděpodobně na recepci, kde byl pán, který už o mém problému věděl, protože jsem jim předem napsala i e-mail. A jeho tón byl útočný od první minuty: „Pani zlatá to je ako by ste stratili 30 €, to je cenina, čo ja s tým,“ tázal se zaměstnanec Rekreačného areálu Predná hora. Když jsem mu řekla, že ceniny mívají ochranní známky, jestli je tedy i jejich poukaz nějak chráněn, aby  nedošlo k jeho zneužití odvětil: „Ježišmária, nie sme banka!“ To tedy nejsou, ale nejsou ani hotelem s proklientským přístupem.

Uznávám, ztráta poukázky je zákazníkova hloupost. A poskytovatel má právo odmítnout vystavit novou.  Může to klientovi ale sdělit i slušným způsobem. Nejvhodnější je si tento bod ustanovit v obchodních podmínkách a vystavit si je i na webu, aby byly pro klienta dohledatelné.

Na druhou stranu, co takové jednání vypovídá o hotelu? O dárkových poukázkách si nevede podrobnější evidenci. Přičemž by postačilo pořadové číslo na každém poukazu a jedna tabulka v počítači.  Ostatně tak to například vyřešilo i jihlavské studio Proximo relax, které na svých webových stránkách uvádí: „ Při případné ztrátě Vašeho dárkového poukazu, se budeme snažit dohledat číslo Vašeho poukazu a tak Vám i přes to umožnit odběr tímto poukazem předplacených procedur.“

Je to smutný příběh. Příběh o tom, jak přijít o klienta, který by kromě využití wellness poukázky i něco utratil. Přišli o něj nadobro.
Jana Dorčáková