Proč se někdo i přes dobrou práci a zázemí rozhodne vstoupit do divokých vod pohostinství, aniž by věděl, co ho čeká? Za vším stojí vášeň, o níž vás přesvědčí jediný rozhovor s majitelkou cateringové společnosti I feel good Žanetou Sládkovou.
Jak to všechno začalo?
S kolegou jsme po delší době na stejném pracovišti pocítili potřebu určité změny a také touhu rozjet a budovat něco vlastního, podle svých představ a pravidel. Nějakou dobu jsme diskutovali o tom, jaký podnikatelský záměr by se nám líbil, co by nás bavilo a uživilo. Měli jsme k tomu několik brainstormingů, zpracovali několik záměrů a rozpočtů, ale většinou jsme skončili na pomalé finanční návratnosti projektu. Já tou dobou byla už nějaký čas pohlcena zdravou výživou a zdravým životním stylem. Co se týče jídla, zajímala jsem spíše než o vaření o jeho nutriční stránku. Nakonec jsme se tedy rozhodli pustit do mého nápadu, kterým tehdy ještě nebyla cateringová společnost, ale fyzické místo, takový healthy prostor, kam by si lidé mohli přijít zacvičit jógu nebo nějaké workouty a zároveň by zde bylo bistro, kde by si mohli dát po cvičení nebo jen tak něco dobrého a zdravého k jídlu. Také jsme zde chtěli nabízet další služby jako poradenství a workshopy v oblasti zdravého životního stylu. Ideální lokalitou pro nás byl Karlín nebo jiné místo, kde je hodně kanceláří, a lidé si k nám tedy budou moci odběhnout např. rovnou z práce.
Jak se z toho stala cateringová společnost?
Založili jsme tedy společnost I feel good, vytvořili jasný projektový záměr, postavili web a realizovali další kroky. Vše ale ztroskotalo při hledání vhodného prostoru, který by odpovídal našim představám, ale zároveň by pro nás výše nájemného a vstupní investice nebyly likvidační. Prostor jsme hledali zhruba rok, ke konci jsme dokonce měli v Karlíně jeden objekt rozjednaný, ale jednání se táhla několik měsíců a nedošla ke zdárnému konci. Smutné je, že prostor je dodnes prázdný. Nakonec jsme již byli ze všeho unaveni a řekli jsme si, že si dáme od hledání na chvíli pauzu, chtěli jsme ale využít již hotový web, a tak jsme na něj prozatím umístili alespoň nabídku zdravých a chutných Snídaní na míru pro firmy. A firmy si je začaly objednávat a pak se na nás obraceli klienti i s poptávkou na zajištění větších akcí.
Catering je neuvěřitelná honička. To jste si před rozjetím služby neuvědomila?
Nic jsem si neuvědomila, s gastronomickým prostředím jsem neměla velké zkušenosti a vyměnit manažerské křeslo za kuchyň a realizaci akcí je přece jen docela změna. Catering je opravdu makačka – a to jsem zvyklá pracovat. Já jsem holka od koní, ani v práci mi nedělaly problém pracovní víkendy a večery, navíc jsem vždy měla ještě nějaké vedlejšky. Je to něco zcela jiného než uvařit si pár hezkých porcí jídla, které si načančáte a nafotíte na instagram nebo blog. Nachystat občerstvení pro 60, 100, 300 lidí, které obsahuje několik různých pokrmů, to není jen o samotném vaření, ale o nákupech, tahání věcí, plánování, koordinaci brigádníků, práci v časovém presu, hodinách vestoje, převážení, tahání nádob s jídlem, servírování, obsluze, řešení nenadálých situací, sklízení, mytí tun nádobí atd. A pak samozřejmě i o čase, který věnujete nabídkám, komunikaci s klienty, dodavateli, marketingu, i když ten zatím moc neděláme, účetnictví atd. Občas je to prostě dřina, obzvláště když jste trochu perfekcionista jako já.
Na chvíli nás to semlelo, dokonce jsme došli k závěru, že to ukončíme. Zájem o naše služby sice byl, ale nepřinášelo nám to v pojetí, v jakém jsme to dělali, dostatečnou radost. Nakonec jsem se, hlavně proto, že se na nás opakovaně obraceli klienti a že do mě hučeli kamarádi, že je to škoda zabalit, rozhodla pokračovat v trochu jiném pojetí dále, už bez kolegy, který si našel jinou životní cestu. A bylo to asi dobré rozhodnutí.
A jak příběh pokračoval? Dozvíte se v nové Horece, který vyjde v druhé polovině dubna!
